Svět informystiků

V jednom kursu programování se objevil student, který nebyl schopný naučit se základy práce s počítačem. A když se už něco dozvěděl, za poměrně krátký čas to zase zapomenul. Naštěstí byl v okolí právě Harry Hacker. Ten přišel do učebny a začal zprvu krátkou přednáškou o rozdílu mezi RAM pamětí a tou diskovou - disková je pomalejší, avšak permanentní a data v ní zůstanou i po vypnutí stroje. Potom přistoupil k problematickému žáku a pomalu mu vysvětlil některé základní úkony na počítači. "Máš to v paměti?" zeptal se poté "Ano." odpověděl muž bez zaváhání. Tu se Harry podíval muži do očí a pokračoval "Hmmm...a máš to i na disku ?" Muž byl chvíli vyvalený a pak zavrtěl hlavou "Taxi to tam ulož, chlape." řekl Harry. Od té doby tento student dělal v učení pokroky a nakonec se stal skvělým adminem.

Jednou, kdovíodkud, povstal zlý bojový robot a hrozil, že zničí veškerá lidská města. Táhnul na Brno, lasery v pohotovosti. Jakmile se o tom dozvěděl Harry Hacker, ihned se k robotovi vypravil a zakřičel na něj: "Hej, robote! Můžeš zničit třeba tisíc měst, ale GNU/Linux tě nakonec porazí!"
"Co je to 'GNU'?" zeptal se robot.
"'GNU' znamená 'GNU's not UNIX' ."
"A co znamená to druhé 'GNU' ?"
"Druhé GNU znamená 'GNU's not UNIX' ."
"A co znamená to třetí 'GNU' ?"
"Popřemýšlej." usmál se Harry.
Robot přemýšlel: " 'GNU' znamená 'GNU's not UNIX' přičemž to druhé 'GNU' znamená 'GNU's not UNIX' přičemž to třetí 'GNU' znamená 'GNU's not UNIX' přičemž to čtvrté..." Nekonečná smyčka rekurze robota zcela pohltila a při svém cyklení postupně spotřebovala jeho systémové zdroje a on padl zničen k zemi. "Tak vidíš, GNU/Linux tě porazil." poznamenal Harry Hacker. Hrozba byla zažehnána.

Jeden z žáků Harryho Hackera vešel do učebny a kroutil hlavou. "To je hrozný" prohlásil "Ty Wokna mě snad pronásledujou. Přijdu domů, otevřu net - reklama na windowsy. Podívám se do časopisu - reklama na windowsy. Jdu na chat - baví se tam o Woknech." Harry Hacker zavrtěl hlavou: "Nejsi ještě na tak vysoké úrovni, aby tě Wokna pronásledovala. Co když lezeš furt ty za nimi?"

Harry Hacker jednou přijel do neznámého města. Doslechl, že v něm žije muž, kterého v okolí považují za skvělého informystika. Celý den prý sedí doma a cosi píše. Harry Hacker zaklepal na dveře. Zprvu se nedal poznat a vydával se za reportéra nějakého časopisu. Když se muže zeptal co dělá, muž s pýchou odvětil: "Píšu dokumentaci ke Kernelu tohoto vesmíru." Harry odhodil přestrojení a zvolal: "Ty blázne - vždyť vesmírný Kernel se neustále vyvíjí a upgraduje, takže tvá práce je naprosto k ničemu..." Muž pochopil že tomu tak skutečně je, ukončil svoji práci a přidal se k Harryho žákům.

Jeden odborník na Windows se velice věnoval škození Linuxové komunitě a informystikům. Pracoval u MS a vymýšlel takové změny protokolů na Windows, aby to nespolupracovalo s Linuxem a také byl autorem několika článků pro běžné uživatele odrazujících od alternativních systémů. Jednou se zatoužil setkat s Harrym Hackerem, aby jej v debatě intelektuálně potřel a zesměšnil. Pořádně se na debatu připravil studiem odborných knih. Když přišel za Harrym, ten se jej ihned zeptal: "Prosím vás, co se stane, když ve Windows zadám 'Restartovat do systému MS-DOS?'"
"To je jednoduché, " odvětil windowsák "Systém ukončí svoji činnost a řízení převezme znovu systém MS-DOS."
"Zůstane v paměti nějaká stopa po Windows?"
"Ne, veškerá paměť Windows je uvolněna."
"Velmi správně."
Harryho odpůrce chtěl pokračovat v rozhovoru, ale jakmile otevřel ústa, zjistil, že z jeho paměti zmizely všechny informace týkající se Windows - prostě všechno zapomněl. S hanbou odešel a dnes se živí jako nekvalifikovaný dělník.

Jeden inženýr zvažoval přechod z Windows na Linux. Bylo to dilema, protože stále používal některé wokenní programy, jejichž linuxové ekvivalenty neexistují. Také měl nostalgický vztah ke starým DOSovým hrám. Ještě ke všemu se mu začal ve snech zjevovat Sigmund Freud a recitoval mu básničku: "ego, superego, id jsem tři takže není klid" Nakonec se rozhodl že se svěří Harrymu Hackerovi. Harry Hacker se chvíli zamyslel a prohlásil: "Klíčem je Freud - snaží se ti poradit. Ego, superego a id jsou všechny tři v jednom těle - naučím tě tedy, jak na jeden počítač pomocí emulace nainstalovat všechny tři operační systémy - můžeš být v Linuxu a v nějakém emulátoru spouštět Windows a DOS." Tak se i stalo a inženýr byl spokojen. Freud se už neobjevil.

Jeden uživatel Windowsů zkoušel CDčka z počítačových časopisů tím způsobem, že všechno nainstaloval a pak teprve vybíral co se mu hodí. "Dám to tam vcelku a pak si vyberu." říkal vždycky. To však není správný postup, protože po odinstalovaných nepotřebných programech mohou v systému zůstávat zbytky -hlavně v registrech- a dělat neplechu. Není divu že tomuto člověku tuhnul počítač. Přišel proto za Harrym Hackerem. Harry mu hned nabídl pytlík kandovaného ovoce. Muž si ho vzal, ale zjistil, že ovoce je promícháno s uhlím. Tázavě se podíval na Harryho a ten odvětil: "Dal jsem vám to vcelku a vy už si pak vyberete." Muž pochopil, usmál se a poděkoval.

Ředitel jedné velké softwarové společnosti vedl tvrdou licenční politiku. Programy obsahovaly smlouvy omezující uživatele, byly dočasné, nemodifikovatelné a za jejich nelegální kopírování byly velmi tvrdé postihy.
Jednou letěl onen ředitel na konferenci a jeho vrtulník měl nehodu. Pilot nepřežil, ředitel a jeho sexkretářka se ocitli sami v poušti.
Plazili se už půl dne a neměli vodu. Náhle narazili na stánek s nápoji. Prodavač chtěl za vodu velké peníze, avšak ředitelova peněženka shořela při havárii vrtulníku. "Zadarmo tu mám jen dvoudenní jednouživatelskou trial verzi vody." "Vodu! Rychle! Dejte mi ji!"
Potom, co prodavač předal ředitelovi láhev vody, zmizel jeho stánek jako pára nad hrncem. Ředitel se napil a chtěl dát napít i své sexkretářce. Ta se zkoušela napít ale nešlo to. Inu - jednouživatelská voda je jednouživatelská voda. Ředitel chtěl poté do láhve vhodit rozpustnou tabletu s vitamíny - nešlo to, protože voda byla nemodifikovatelná.
Plazili se dále pouští. Za dva dny láhev zmizela a zůstal po ní jen lísteček "Děkujeme že jste použil naši zkušební verzi". Oba dva se nakonec, vysílení a žízniví, zachránili. Ředitel od té doby změnil smlouvy programů tak, aby byly pro uživatele přívětivější.

Jeden britský vývojář měl zvláštní sen. Zjevoval se mu duchovní připoutaný ke kůlu. Upalovali ho. Duchovní se na něj vyčítavě díval.
Žádný z psychologů ani mystiků mu nebyl schopen říct co sen znamená. Jednou narazil na chatu na Harryho Hackera. Již o něm hodně slyšel, zeptal se ho tedy.
"Neříká ten duchovní náhodou 'Pro pravdu bych umřel?' "
"Ano, jak to víte?"
"Hmmm... pak je to jednoduché. Je to Jan Hus - tvůrce české diakritiky. Vaše programy nepodporují znaky s diakritikou, takže nejdou správně používat v naší zemi."
Harry Hacker poté vývojáři vysvětlil technickou stránku podpory diakritiky na počítači. Vývojář vylepšil své programy a sen se už neobjevil.

Jednou si Harry Hacker vyšel inkognito do cirkusu. Muž sedící vedle něho jej však poznal: "Mistře, prosím vás, můžete mi odpovědět na moji otázku? Pokud chci ukončit práci s počítačem, proč ho nemůžu prostě vypnout? Musím říct systému že končím, ten pak chvíli něco dělá a pak mi dovolí jej bez obav vypnout. Proč to tak je?"
Harry Hacker ukázal do manéže. Byl tam provazochodec, balancující uprostřed lana. "Může tento muž teďka jít spát?" "Ne, Mistře. Spadl by dolů." "Až když přeleze lano, sejde dolů, namíří do své maringotky a tam si lehne do postele, teprve poté může bez obav usnout."

Nejlepší žák Harryho Hackera byl jednou velice zachmuřený. "Copak ti je?" zeptal se ho Harry. "Mistře, tápu. Nevím, jestli je tento svět - Země, lidstvo a to vše - skutečný svět, nebo nějaká počítačová simulace jako je Matrix." "Hochu, to já taky nevím," řekl Harry "Uděláme pokus - zkusíme dělit nulou. Pokud jsme v Matrixu, objeví se chybové hlášení. Pokud ve skutečném světě, nestane se zřejmě nic."
Harry vzal hromádku dvanácti disket. Rozdělil je do tří hromádek. Pak je dal zase dohromady a rozdělil je do dvou hromádek. Pak je "rozdělil do jedné hromádky", čili výsledkem byla jedna hromádka obsahující všech 12 disket. Pak nad nimi vztáhl ruce a rozdělil je do nula hromádek. Co se stalo pak? Nevíme. Harry i jeho žák o výsledcích pokusu záhadně mlčí. Určitě vědí proč.

Jeden čtrnáctiletý mladík byl závislý na počítači. Když byl přemluven svými rodiči, aby s nimi jel na čtrnáct dní na rekreaci do hor, po týdnu měl absťák. Seděl před chatkou, klepaly se mu ruce a přemýšlel o rozehraných hrách. Vtom šel kolem hlouček turistů. Jeden z turistů byl Harry Hacker v přestrojení. Když vycítil chlapcův počítačový absťák, porušil své inkognito. Dal se poznat, přišel k mladému závislákovi a pohlédl mu do očí: "Šťastlivče! Šťastlivče! Vždyť jsi byl teď celý týden, rozumíš, CELÝ TÝDEN, stoprocentně Microsoft-free!!"
Chlapec se rozesmál a abstinenční příznaky zmizely. Už se neobjevily.

Jeden programátor používal doma pro své potřeby - různé experimenty se systémem - nelegálně zkopírovaný komerční program. Nějak se stalo, že se o tom dozvěděla policie. Muž šel před soud, žaloval ho výrobce programu. Ve své úvodní řeči obžalovaný argumentoval takto: "Program stojí 25 000 Kč. Tolik peněz k dispozici nemám - kdyby program nešlo zkopírovat, STEJNĚ bych si ho NEKOUPIL, takže pro firmu by to nebyl žádný rozdíl. Neměla by ode mě zisk, ať bych čin spáchal či ne, tím pádem nemá co vymáhat!"
V sále lehce zašumělo. Vtom do dveří soudní síně vpadl Harry Hacker. "Dámy a pánové, promiňte že jdu pozdě. Byl jsem na svém poli a pátral po tom, jestli mi přece jenom nevyrostla nějaká pšenice. Bohužel nevyrostla." Soused Harryho Hackera byl náhodou v síni:
"Sousede Harry, vždyť jsem si nevšiml, že byste něco zasil."
"Však jsem taky nic nezasil."
V soudní síni smích. Ozývaly se hlasy typu: "Je to blázen! Nezasil pšenici a diví se, že mu žádná nevyrostla."
Harry se usmál: "Proč by mi nemohla vzejít pšenice, kterou nikdo nezasil? Jde přece o stejný mechanismus, jako když vzejde výrobci zisk ze software, který si nikdo nekoupil... A dokonce je ten ušlý zisk tak velký, že se kvůli tomu soudí!"
Soudní síň ovládla bouře smíchu. Obžalovaný sice prohrál proces, protože stávající zákony dávaly za pravdu softwarové firmě, ale díky Harryho bonmotu získal takovou publicitu, že udělenou pokutu hravě splatil. Program si legálně koupil a používá ho dál.

Jeden nábožensky založený člověk se ptal kněží a mystiků: "Jaktože Ježíš Kristus dopustil ukřižování? Pokud měnil vodu ve víno, mohl dřevo kříže klidně proměnit v čistý vzduch a odejít. Jako Boží syn přece...." Odpovídali mu různě, ale žádná odpověď jej neuspokojila, proto zašel za Harrym Hackerem.
Harry se usmál a odpověděl: "Hmmm... je to jednoduché. Kolega Ježíš sice měl na Systému administrátorská práva, jak říkáte, ale v okamžiku ukřižování byl zrovna přihlášený jako obyčejný uživatel, takže nemohl dělat nic."

Na počítači Harryho Hackera začal jeden uměle inteligentní program projevovat touhu po poznání. Poznával operační systém, ostatní programy, přes porty i hardware. Harry Hacker se mu nechal poznat - řekl, že je lidská bytost, která ho stvořila/napsala. "Lidská bytost?" odpověděl program, "Kolik zabíráš bajtů? Na kterém procesoru běžíš? Kde jsi na disku?" Harry si uvědomil, že program vytvořený v počítači nedokáže pochopit strukturu reálného světa mimo počítač.

Na planetě EXX byly dvě školy Umění užívat počítače. Jedna byla dogmatická: studenti se shromáždili ve velkém sále a guru jim skandoval:
"Ctrl+S ukládá soubor"
všichni opakovali: "kontrol-es-ukládá-soubor"
"Ctrl+P tiskne soubor"
všichni: "kontrol-pé-tiskne-soubor"
"křížek vpravo nahoře zavírá okno"
všichni: "křížek-vpravo-nahoře-zavírá-okno"
a tak dále.
Druhá škola byla založena následovníky Harryho Hackera. Učitel říkal například: "Klávesové zkratky bývají v menu. Nemusíte si je nutně pamatovat, ale pokud si je pro konkrétní program zjistíte, mohou vám zrychlit práci. Vždy se dívejte po dokumentaci. Ve windows bývá v položce help/nápověda, v Linuxu příkaz man. Taky podržení myši na daném ovládacím prvku otevře někdy plovoucí nápovědu. Pravý klik většinou otevře menu, kde je napsáno, co se s objektem dá dělat. Snažte se používat logiku - použité piktogramy či příkazy by měly být intuitivně pojmutelné." Kvůli větší složitosti této školy byla většina lidí ve škole dogmatické.
Král planety EXX chtěl jednou zjistit, která ze škol je lepší. Připravil počítače a zadal úkoly.
První počítač měl standardní Windows s Office. Při běžných úkolech se zdáli být žáci Dogmatické školy rychlejší, ale při složitějších úkolech se ztráceli, protože nerozuměli tomu, co dělají.
Druhý počítač měl nainstalované WindowBlinds (www.windowblinds.net), takže v dekoraci oken byla šipka dolu, šipka nahoru a lebka. Dogmatici tam neměli ten svůj křížek, takže nevěděli co dělat, Harryho adepti rychle pochopili symboliku piktogramů. Místo Wordu tam byl alternativní textový procesor - dogmatici byli naprosto ztracení, naproti tomu Harryho žáci se zorientovali celkem rychle. A to ještě nemluvím o třetím compu, kde byl linux. V něm Ctrl+S znamená suspend - pozastavení procesu. Harryho žáci samozřejmě soutěž vyhráli.

Přijde žák za Harrym Hackerem a povídá: "Velmi obdivuji svého staršího spolužáka Vima. Dělám stejné meditace, stejné kontemplace a stejný reality hacking jako on, ale on již dosáhl stavu Volání jádra a já ještě ne."
Harry přešel k počítači, vytvořil na něm textový soubor. Dal ho vypsat, soubor se v pořádku vypsal. Pak přešel ke stroji vedle a zadal opět vypsat ten samý soubor. No such file or directory. "Udělal jsem stejné příkazy jako prve, ale přesto bez výsledku - čím to?" zeptal se Mistr.
"Protože jste na jiném počítači... ach tak!" odpověděl žák, jsa okamžitě osvícen.

Na planetě XYZZY byla civilizace, která znala počítače. Lidé však neuměli programovat, takže používali programy koupené od jiných civilizací. Proto se tam Harry Hacker kdysi inkarnoval jako Immanuel Hacker . Immanuel Hacker učil lidi programovat. Někteří jeho umění přijali a rozvíjeli, jiní se Immanuela i jeho programování báli. Potom, co Immanuel v jedné vesnici použitím pouze příkazového řádku Windows vypnul zaseklý Word, prohlásili jej za démona a usmažili ho v elektrickém křesle. Harry Hacker se za dva tisíce let přišel znovu na XYZZY podívat. Planeta měla tři kontinenty. Prvně Harry přistál na kontinentu Alfa. Obyvatelé zde přijali programování za svoje, používali je ke blahu svému i svých blízkých. Nedělali s tím žádné tajnosti. Harry se usmál a šel dál. Na kontinentu Beta byly všude sochy Imanuela Hackera na elektrickém křesle. Lidé se jim klaněli. Immanuel držel v ruce CDčko s Delphi. Lidé uctívali nejen Immanuela, ale i programátorské nástroje, které slavnostně pouštěli jednou za rok, klaněli se jim a zase je zavřeli. "Poslyšte," řekl Harry "ty nástroje jsou zde k tomu abyste programovali!" "Ty kacíři! Vždyť programovat uměl pouze Immanuel Hacker" Harry odvětil: "Vždyť Immanuel říkal 'vy všichni budete umět to co já, ne-li víc'" "ach jo, kacíři, mám já to s tebou ale křeslo... nerozumíš našemu náboženství a překrucuješ svaté texty. Jdi pryč!" Harry šel na kontinent Gama. Tam programování ovládala pouze kasta kněží. Kněží díky tomuto monopolu hromadili bohatství a moc. Harry Hacker šel na shromáždění a prohlásil "Lidé! Programovat můžete i vy! Není to tak těžké!" Kněz, který byl přítomen, zvolal: "Chopte se ho!" Harryho chtěli upálit, ale podařilo se mu teleportovat se do bezpečí do své dimenze 127.0.0.1

Jeden žák zkoušel dělat buddhistické meditace. Jako intelektuálně založenému člověku se mu nelíbila zásada "nemyslet", proto se zeptal Harryho Hackera.
"No - jednak si musíš uvědomit, že mysl je něco jiného, než vědomí," odvětil Harry, "a jednak - chceš své myšlení zlepšit?"
"Jistě, Mistře," odpověděl žák.
"Je velmi obtížné upgradovat nějaký program, když právě běží." usmál se Harry. Žák, jakmile to slyšel, byl osvícen.

Jednou přišla k Harrymu Hackerovi žena o radu:
"když chci zkopírovat film na disketu, tak když dám vložit, objeví se mi hláška, že na disku A není dostatek místa. Potom dám vložit zástupce a to se už film na disketu vejde. Problém však nastane, když ho chci spustit na jiném PC, protože se mi objeví hláška zástupce nebyl nalezen, přitom v mém počítači ten film z diskety normálně spustím. Co s tím můžu udělat?"
"Prst ukazující na měsíc není měsícem samotným," odpověděl Harry, ale tu ženskou se mu stejně osvítit nepodařilo.

Jednou chtěl Harry Hacker upgradovat vesmír, ale zasáhly temné síly a Harry se ocitl, spolu z jedním ze svých žáků, na dalekém neznámém ostrově, kde ho věznili loupežníci, démoni a manažeři.
"Mistře, udělejte něco, řekněte něco!"
"Nesvedu to. Nevím, jak se napojit na systém."
"A co vaše tajné znalosti? Vaše features, vaše božské dary? Co se s nimi stalo?"
"Zapomněl jsem je. Zmizely, rozplynuly se. Byl jsem zbaven všeho vědění; na nic si nevzpomínám."
Když ale Harry Hacker viděl, jak jeho druh propadá beznaději, pocítil tak prudkou bolest, že se rozhodl jednat.
"Můžeš nás zachránit," řekl žákovi, "stačí, když zopakuješ, co jsem tě naučil. Když si vybavíš nějaké podobenství, nějaký algoritmus. Kapka mé nauky postačí."
Žák také všechno zapomněl. I on se stal člověkem zbaveným paměti.
"Nic si nepamatuješ?" vykřikl Harry, "Opravdu nic?"
"Snad jenom... nula. Nula a..."
"A co? Co ještě?!"
"Nula a... jedna."
Harry se zamračil. Pak se usmál a začal jedničky a nuly kombinovat.
"Nula. Jedna. Jedna nula. Jedna jedna. Jedna nula nula..." Harry Hacker za chvíli zkonstruoval přirozená čísla, z nich celá, z nich racionální, z nich reálná, začal vytvářet kódy... až se mu podařilo zlomit pouta a odvrátit kletbu.
Harry a jeho žák se najednou ocitli doma, zdrávi a nedotčeni, bohatší a nostalgičtější než předtím.

Jeden programátor vyvíjel software, který ukládal svá data v proprietárním formátu, to znamená ve formátu, jehož definice není nikde uvedena a kterou zná jenom autor programu. Byl na svůj výtvor velmi pyšný a jednou se vypravil do Harryho ášramu a předpovídal, že informystici jeho program pochválí
Když vešel do místnosti, jeden z Harryho následovníků se na něj podíval a začal na něj mluvit neznámým jazykem. Pak přišel druhý a taky na něj promluvil hatmatilkou. Chudák koder nevěděl, co se děje. Pak přišel Harry Hacker, prohodil také nějaká nesrozumitelná slova.
"Harry, já vám nerozumím!" zvolal programátor rozhořčeně.
"Já si rozumím - a to stačí, ne?" usmál se Harry.
Koder pochopil: měl by ukládat data tak, aby jim rozuměl nejen jeho program, ale i programy jiné: otevřené formáty vedou k tomu, že člověk není uzavřen ve vězení. Vrátil se pokorně domů a předal specifikace světu.

Ve světě působil mystik, který uznával jedno jediné "správné" náboženství, jednu jedinou cestu a tvrdil, že ostatní jsou "od ďábla".
Jednou se tento muž chtěl naučit lépe pracovat s počítačem - Harry Hacker se mu přímo nabídl. Přišel k mystikovi domů a ten mu ukázal svůj počítač. Harry začal výklad.
Po nějaké době jej Harry vyzval: "Na ploše máte ikonku Notepadu. Dvojitě na ni klikněte." Muž to učinil a spustil se Notepad.
"Nyní na ikonku klikněte jednou a pak zmáčkněte ENTER." Muž to učinil a opět se spustil Notepad.
"Najděte Notepad ve Start Menu a klikněte na něj." Spustil se Notepad.
"Zadejte Start - Spustit a napište notepad, potvrďte ENTERem." Spustil se Notepad.
"Vidíte - existuje více cest." pravil Harry. Muž byl v tu ránu osvícen.

Jednou byl Harry Hacker na návštěvě u jednoho velmi slibného žáka. Seděli před jeho počítačem a Harry se podivoval: "Co je to za systém? Ten neznám!"
Žákovi zasvítily oči: "To je MegaOS! Nádherná, nádherná věcička. Skvělý kernel s vynikající podporou multiprocessingu, moderním schedulerem, objektově orientovaným API... Grafický systém má podporu trilionu barevných odstínů, deset úrovní antialiasingu písma, propracovanou koncepci přidávání a odebírání zařízení za běhu..."
"Tak se na to podíváme," usmál se Harry a začal psát adresu na řádku prohlížeče. Na monitoru se nic neobjevovalo.
"Aha, zrovna asi vypadla klávesnice. Máme teď nový systém vstupních zařízení, jsou tam ještě bugy."
"Na co je ti hypermoderní systém," usmál se Harry, "když ti tam nefungují základní věci?"
"Hmmm, no jo." hlesl žák. Byl okamžitě osvícen.

Jeden z učedníků Harryho Hackera jednou pracoval ve zváštní firmě. Přidával tam další vlastnosti do firmware telefonní ústředny. Zahraniční kolega po něm chtěl, aby v případě, že v systému nejsou žádné probíhající hovory, program vrátil na dotaz o hovorech prázdnou zprávu.
Učedník to implementoval. Posléze se opět ozval tento kolega s dalším požadavkem: jsou dva různé typy hovorů a proto je potřeba dva různé typy zpráv.
Učedník se usmál: "Jakým způsobem chceš rozlišit dvě různé prázdné zprávy?"
Toho dne byl zahraniční kolega osvícení blíže než kdy předtím.